Tunis

Tunis jako hlavní a zároveň největší město Tuniska (6 x větší než druhé město Sfax) má přibližně 1,8 mil.obyvatel.

Ačkoli první osídlení Tunisu bylo ještě před založením Kartága, rozkvětu město doznalo až s jeho rozmachem. Roku 146 př. n. l. bylo Kartágo zničeno Římany a Tunis upadl do zapomnění. Hlavním městem se stala Utica. Trvalo přes sto let, než se opět oblast Kartága dostala za vlády císaře Augusta na výsluní dějin a na tom profitovalo i město Tunis. Roku 692 n. l. bylo Kartágo do základu zničeno Araby, zatím co Tunis nájezdy přečkal. Vhodná poloha pomohla městu k rozmachu, takže už v 15. stol. bylo v Tunisu více než 100.000 obyvatel.

Od r. 1881 se stalo Tunisko protektorátem Francie, do té doby byl pod nadvládou Turků. Za Francouzů vzrostl evropský vliv natolik, že se zde vyrovnal počet Evropanů a Tunisanů.

Po získání samostatnosti v roce 1956 dochází k rozsáhlé moderní výstavbě.

Dnešní Tunis

V dnešním Tunisu se prolínají tři města v jednom. Centrum s výškovými moderními budovami, alejemi i stavbami z koloniálního období se štukovými omítkami, jehož tepnou je Avenue Habib Bourguiba. Na západním konci této tepny dominuje katolická katedrála Saint Vincent de Paul (1882). Byla vybudována jako symbol katolického panství v islámské zemi po obsazení Francií. Z náměstí Nezávislosti navazuje Avenue de France, která vede až k Francouzské bráně - vstupu do Mediny - Starého Města, které je nejzajímavější částí Tunisu. Francouzská brána Vás uvede k dvěma hlavním ulicím Rue de la Kasbach a Rue Jama et Zitouna. Zde je pravá atmosféra starých obchodních uliček, po staletí nezměněných. Ocitnete se v zajetí nenapodobitelných vůní, barev, tvarů i dekorů z dílniček místních umělců a řemeslníků v tomto labyrintu jak z pohádek Tisíce a jedné noci. Neoddělitelnou součástí Mediny jsou vedle “suků” i turecké lázně a mešity.

Tunis a náboženství

Od roku 732 je náboženským centrem Tunisu velká mešita-Djama el Zitouna, která byla několikrát přestavována, naposledy před 20 lety. Vstup je pro nevěřící povolen pouze v dopoledních hodinách mimo pátků. To platí pro všechny mešity v Tunisu. Další mešity v Medině jsou Hammouda Da Paša, Sidi Youssef a mešita Kasbach. Pozoruhodný je i Bejův palác, ve kterém je však Ministerstvo vnitra. V jižní části Mediny je nádherný palác Dar Ben Abdalah z 19. století. Dnes je v něm muzeum lidového umění.

Každému, kdo touží po mimořádné vyhlídce na Medinu a Velkou Mešitu, doporučujeme vyhledat některou vyhlídkovou terasu. Vstupné je dobrovolné (zpravidla se platí 1 TND). Terasy bývají na střechách obchodů odkud je překrásný výhled a někdy bývá k dispozici i méně či více odborný výklad.

Třetí částí města jsou nové čtvrti Tunisu. Jsou zde byty, kina, butiky, nákupní střediska i banky. Výstavba nových čtvrtí se vrací k tradičnímu, i když modernizovanému arabskému slohu.

Nejpřitažlivějším objektem pro turisty je národní muzeum Bardo, kde jsou shromážděny nejhodnotnější památky tuniské historie. Především se jedná o mozaiky. Původně to byl palác panovníků a výstavní prostory jsou v bývalém palácovém harému. Bardo je nejdůležitějším archelogickým muzeem Maghrebu.