Poušť Sahara

V arabštině se poušť nazývá „sahra“ a z této podoby arabského slova vznikl název Sahara. Saharská poušť má několik podob pouště: 

·         kamenité  pásmo a  menší písečná pásma na severu, 

·         horské pásmo, 

·         Sahel - pásmo savan a stepí, 

·         El Ténére - nejodlehlejší písečné pásmo v jižní části Sahary. 

Kamenité pásmo pouště

Skládá se z tzv. „hamady“ – skalnaté pouště, „serir“ – štěrkové pouště a „reg“ – kamenité pouště a tvoří většinu povrchu Sahary. Menší písečná pásma – „erg“ se rozkládají na severu Sahary na plošinách s nadmořskou výškou do 500 m na území Maroka, Alžírska, Tuniska a Libye, kde se podél pobřeží zvedá plošina až do nadmořské výšky 800 m. V této oblasti bývají časté písečné bouře. V bezodtokých oblastech se vyskytují slaná jezera, tzv. chotty. Mezi nejvýznamnější patří Chott El Jerid v Tunisku a Chott Melrhir v Alžírsku. V oblasti těchto slaných jezer můžeme pozorovat „fata morganu“.

Horská pásma pouště

Ahaggar, Tassili, Tibesti, sopečného původu, zdvihající se do výšky nad 3.000 m, se nalézají v centrální oblasti Sahary. Nejvyšším vrcholem je vulkán Emi Koussi (3.415 m). Vodní zdroje těchto oblastí kolem sebe soustřeďují většinu saharských oáz. Na řadě míst v horských a podporských oblastech jsou četná koryta pouštních vádí.

 

Sahel

Pásmo savan a stepí,  se rozprostírá napříč severní Afrikou na území Mauretánie, Mali, Nigeru, Čadu a Súdánu. Výraz Sahel pochází z arabského slova „sáhil“ znamenající okraj či pobřeží. Sahel odděluje Saharskou poušť od afrických tropických pralesů. Suché savany se rozkládají převážně na jihozápadě saharské pouště, na území státu Súdán.

El Ténére (v překladu „nicota“)

Rozprostírá se na rozloze 540.000 km2, tedy na území velikosti Francie, v severní části státu Niger. Tato písečná poušť se rozkládá v pouštním kráteru po asteroidu, kde nalezneme jedny z největších písečných dun na světě. Západní část El Ténére lemuje vulkanické pohoří Air s kužely vyhaslých sopek a rozrušených masivů. Díky rozmanitosti přírody a vyjímečnému výskytu rostliných druhů a divoké zvěře je El Ténére přírodní rezervací, která byla v roce 1991 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO a od roku 1992 i na seznam světového dědictví v ohrožení.

Saharskou poušť dodnes křižují solné a velbloudí karavany, které měly a mají dodnes největší stanoviště v pouštním městě Agadéz, ležícím ve státě Niger, v pásmu saharské pouště El Ténére. Karavany doprovázejí Tuaregové - tzv. bojovníci pouště, hrdý svobodný kočovný národ, který kdysi ovládal centrální Saharu.

Podnebí Sahary

Má typicky pouštní ráz, je suché s výrazně rozdílnými teplotami mezi dnem a nocí a také mezi létem a zimou. Rozdíl teplot mezi dnem a nocí je i více jak 30 st.C. V letním období dosahují teploty ve dne až k 50 st.C. V zimním období se teploty ve dne pohybují kolem 20 st.C. Na Sahaře je minimální spad dešťových srážek a vyskytují se zde místa, převážně v písečných pásmech, kde nepršelo několik let. V pásmu Sahelu trvá období dešťů cca tři měsíce. V písečných pásmech saharské pouště se vyskytují písečné bouře, které přenášejí do ostatních pásem a často i do velmi vzdálených lokalit, oblaka prachu a písku.

Písečná bouře

Je zvláštní atmosférický jev, kdy je vlivem pohybu vzduchových mas zvedán do atmosféry písek, který je tímto přenášen do nových oblastí. Tento jev má silnou unášecí schopnost a to i na velkou vzdálenost. Jeho nebezpečí tkví také ve snížení viditelnosti na nulu. Písečné bouře jsou typické pro pouštní oblasti, tedy i pro Saharu, kde není povrch pokryt vegetací, která by bránila jeho zvíření a přenosu větrem. Jsou doloženy případy, kdy jemný písek ze Sahary dopadl v oblastech Evropy na Alpy.

Obyvatelstvo saharské pouště je tvořeno převážně 4 etnickými skupinami:

Tuaregové

Sami sebe označují názvem „Kel Tamašek“. Tento název nabízí  dva významy, první - „lidé mluvící jazykem Tamašek“, který je považován za dialekt berberštiny a druhý, který je odvozen z arabského „At Tawárika“ (v překladu zanmenající „bohem opuštěni“). Tuaregové obývají nehostinnou a špatně přístupnou oblast o rozloze cca 2 milionů km2, která zasahuje na území 5 afrických států: Nigeru, Mali, Burkiny Faso, Alžírska a Libye. Díky tomu si dodnes, i přestože prošli stejně jako zbylé berberské kmeny procesem arabizace a přijali islám, zachovali velkou část původní kultury včetně jazyka a původního berberského písma tifinar. Společenství Tuaregů je založeno na matrilineárním principu. Zatímco muži jsou ochránci a živiteli rodiny a vlastníky stád, ženy jsou majitelkami stanu a jeho vybavení, přičemž ani v manželství se jejich majetek nespojí. Rodiny jsou monogamní a velké slovo při rozhodování o společnosti mají právě ženy.  Společnost Tuaregů se dělí na rodová společenství a klany. Zvláštností je, že tvář si zakrývají právě muži nikoliv ženy. Legendární meč Tuaregů se nazývá „takuba“, speciální atypické sedlo na velblouda, v podobě ostrého trojzubce, chrání Tuarega před zraněním v boji právě tímto mečem. Tuaregové nejsou typičtí berbeři, jejich vzhled a barva kůže se liší podle oblastí, v nichž žijí. Na severu mají většinou světlou pleť a evropské rysy, na jihu je barva jejich pleti tmavší, někde jejich vzhled dokonce splývá s místním černošským etnikem.

Berbeři

Zabývající se chovem koní a velbloudů, žijí v plátěných přístřešcích v pouštních oázách v plátěných přístřešcích, převážněv severní části saharské pouště, na území států Maroko a Alžírsko. Mají světle až tmavě žlutou kůži, sešikmené oči a dlouhé černé vlasy. Jejich metabolismus dokáže dobře zadržovat tekutiny, takže vydrží až pět dní bez vody.

Arabové

Etnická skupina semitského původu, rozšířená po celém africkém kontinentu, žijí ve městech všech států saharské pouště, převážně však v jejích severních státech a to Maroku, Alžírsku, Tunisku, Libyii, Egyptě, ale také v Súdánu.
Černošské kmeny různých etnik nalezneme převážně v jižní části saharské pouště, ve státech Mauretánie, Mali, Niger, Čad a Súdán.

Vádí

Vádí je údolí vzniklé erozí občasného vodního toku v pouštích a polopouštích. Vádí jsou většinu roku vyschlá, po deštích či v období dešťů jimi protéká voda. Součástí Sahary je např. Vádí Natrun, nacházející se na pomezí Libye a Egypta, Vádí Hammámat v Egyptě, Vádí Oued Moulouya v Maroku či Vádí Draa v Maroku.
Savany

Suché savany se rozkládají v oblasti Sahelu, především ve státě Súdán. Jejich povrchem jsou traviny a roztroušeně se zde vyskytující stromy. Typickým stromem je baobab. Během roku je zde vyhraněné období dešťů a období sucha.

Oáza

Oázy jsou oblasti vegetace v poušti, jejichž součástí je vodní zdroj či zdroje. Nacházejí se v prohlubních v terénu. Oázy jsou většinou osídleny pouštními kmeny.
Chott El Jerid

Chott El Jerid, s rozlohou 7.000 km2, je součástí Sahary a leží na území Tuniska. Chott El Jerid je slané bezodtoké jezero, solná pláň, která je největší na celé Sahaře. V této oblasti Sahary dosahují teploty v letním období, ve dne, až 50 st.C, jezero zcela vysychá a je na něm možné pozorovat Fata morganu. V zimním období zde spadne minimum dešťových srážek. jezero vytváří na potvrchu solnou krustu.
Chott Melrhir

Chott Melrhir, s rozlohou 6.700 km2, je součástí Sahary a leží na území Alžírska. Chott Melrhir je slané bezodtoké jezero ležící v propadlině, jejíž dno se nachází 26 m pod úrovní  oceánu. V období dešťů se jezero naplňuje vodami, přitékajícícmi z pohoří Ores v Atlasu. V období sucha jezero vysychá a mění se na slanisko.
Fata morgana

Fata morgana

Je optický jev v atmosféře, kdy lze vidět obraz  zrcadlící se ve vzduchu díky teplotní inverzi. Zrcadlené předměty se volně vznášejí nad povrchem. Takto můžete na Sahaře na jezeře Chott El Jerid shlédnout např. neexistující oázu s palmami či pomyslný konec jezera.